Náhradu škody za koupi kradeného auta je nutné požadovat po prodejci

Nový občanský zákoník, který je platný už od 1. ledna 2014, se dotýká také obchodování s auty. To se týká zejména koupě kradeného auta. Řešení této situace je nyní jednotné a především spravedlivější pro všechny strany.

V minulosti byla koupě kradeného auta velkým problémem pro kupujícího. Ten totiž za vozidlo řádně zaplatil, avšak zpět své peníze již nedostal. Auto navíc zabavila policie bez náhrady.

Nákup ojetého vozidla zdaleka není tak jednoduchý a to zejména v případě kradených vozidel. Navíc současné právo rozlišuje, podle jakého práva byla kupní smlouva uzavřena.

„Dnešní právo rozlišuje, zda je kupní smlouva uzavřena podle občanského, nebo obchodního zákoníku, a podle toho se liší, zda je víc chráněn původní vlastník, nebo poctivý nabyvatel,“ vysvětluje právník Milan Hulmák z advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners, který se také podílel na přípravě nového občanského zákoníku.

Spravedlivější nový občanský zákoník chrání poctivé kupující

Nový občanský zákoník toto zastaralé a nespravedlivé řešení konečně mění.

„Krajní a nespravedlivá jsou dnes obě řešení, nový občanský zákoník je proto nahrazuje jedinou smlouvou s vyváženou ochranou. Chráněn bude poctivý nabyvatel, s výjimkou případů, kdy původní vlastník prokáže, že věc ztratil nebo mu byla odcizena,“ dodává Milan Hulmák.

Nově platí, že je možné získat věc také od nevlastníka. To však platí pouze pro případy, kdy kupující nemohl vědět, že prodávající není skutečným vlastníkem. V takovém případě mu koupená věc (auto) zůstane v majetku. Původní vlastník sice nebude mít nárok na vrácení věci, ale bude moci vymáhat škodu po prodejci.

To však neplatí pro věci koupené v bazaru či zastavárně. Zde je totiž riziko koupě kradené věci možné předpokládat. Původní vlastník se tak může o svůj majetek přihlásit nejpozději do tří let. Kupující má poté právo vymáhat škodu po prodejci.

Odpovědnost za škodu

Pokud si kupující nevědomky koupí kradené auto, má nárok na náhradu škody podle majetkové odpovědnosti v občanském zákoníku.

Podmínky odpovědnosti za škodu upravuje zákon č. 89/2012 Sb., „občanský zákoník“, který rozlišuje tzv. obecnou a zvláštní odpovědnost za vzniklou újmu.

Obecná odpovědnost za újmu se dělí na odpovědnost za porušení dobrých mravů, dále na odpovědnost za porušení zákona a odpovědnost za porušení smlouvy. U obecné odpovědnosti za újmu je důležité, že došlo k zavinění škůdcem. To rozhoduje o tom, zda za újmu bude či nebude odpovědný.

Zvláštní odpovědnost za újmu definuje konkrétní případy, při nichž ke vzniku odpovědnosti dochází a to bez ohledu na zavinění toho, kdo ji způsobil. Cílí se tak na specifické případy, kdy je újma způsobena např. zvířetem, vadným výrobkem, provozem dopravního prostředku a podobnými okolnostmi.

Újma vs. škoda

Nejdříve je třeba si ujasnit, jaký je rozdíl mezi újmou a škodou.

Újma je:

• nemajetková újma (např. újma na zdraví)
• majetková újma (např. finanční ztráta)
  • skutečná škoda
  • ušlý zisk

Skutečná škoda je škoda, kterou poškozený v souvislosti se škodnou událostí fakticky (reálně) utrpěl. Ušlý zisk je majetkový prospěch, kterého by poškozený dosáhl, pokud by ke škodě nedošlo.

Každý je povinen si počínat tak, aby nedocházelo k nedůvodným újmám na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiných osob. V opačném případě dochází ke vzniku odpovědnosti za újmu (resp. za škodu – jde-li o peníze nebo majetek).

Zákonné podmínky vzniku odpovědnosti za škodu jsou:

• protiprávní jednání nebo daná škodní událost
• vznik újmy (resp. škody)
• příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce nebo škodní událostí a vzniklou újmou (resp. škodou)
• zavinění, nejde-li o objektivní odpovědnost za škodu, které může být buď úmyslné, nebo nedbalostní

Pokud někdo oznámí, že svoji povinnost k náhradě újmy vůči někomu jinému omezuje nebo dokonce vylučuje, potom se k takovémuto oznámení nepřihlíží a z právního hlediska nemá žádný účinek.

Občanský zákoník zakazuje omezení nebo vyloučení odpovědnosti za škodu jednostranným prohlášením bez ohledu na to, za jakých podmínek nebo jakou formou je oznámení učiněno (zda ústně či písemně) nebo vůči komu směřuje (zda jde o konkrétní osoby či naopak o širokou veřejnost).

Vznik odpovědnosti za škodu

Odpovědnost za škodu vzniká podle obecného práva občanského zákoníku při splnění následujících dvou podmínek:

1. musí být porušeno právo
2. musí existovat závazný vztah mezi poškozeným a pachatelem

Odpůrci škodní odpovědnosti se často odvolávají na heslo „nestala se žádná újma“ (latinsky: actio non facit reum nisi mens sit rea). Toto heslo označuje skutečnost, že pro nárok na odpovědnost za škodu je nutný, aby došlo k porušení právní normy (zákonu, smlouvy, občanského zákoníku apod.).

Mezi existenci právního vztahu a odpovědností za škodu existuje přímá úměrnost. Jedním z klíčových aspektů vytváření právního vztahu je stanovení bezprostředního vztahu mezi dvěma nebo více stranami. Tento vztah je označován jako nadřazený-podřízený vztah.

Rozhodujícím faktorem při stanovení odpovědnosti za škodu tedy je určení, zda mezi poškozeným a pachatelem existoval právně relevantní vztah.

Co dělat při koupi kradeného auta

Pokud chce kupující požadovat náhradu škody v případě koupě kradeného auta, první věcí, kterou musí udělat, je podat trestní oznámení. Nejlepším způsobem, jak to udělat, je vyhledat pomoc právníka. Zákon totiž stanovuje, že v každém případě se musí krádež vozidla oznámit. Nezáleží na tom, zda kupující o tom věděl nebo ne.

Další věcí, kterou musí udělat, je podat žalobu s žádostí o náhradu škody. Kupující může tak učinit sám nebo s pomocí právníka.

Žaloba by měla zahrnovat:

• informace o vozidle, včetně identifikačního čísla
• údaje o původnímu majiteli vozidla
• údaje o tom, kdo prodal auto
• údaje o tom, za kolik jej dotyčný žalobce koupil

Je důležité si uvědomit, že kupující může žádat o náhradu úplné finanční hodnoty vozidla, i peněz, které už do vozidla investoval. Tzn. že může žádat o náhradu úplné nákupní ceny, tak i nákupu dílů a práce, kterou na vozidle spáchal po nákupu.

Na konci žaloby se musí dodat veškeré důkazy potvrzující, že kupující skutečně koupil kradené auto. Důkazy se myslí kopie dokladu o koupi kradeného vozidla, a to buď od původního majitele nebo od policie.

Je třeba mít na paměti, že náhrada škody za kradené auto závisí na zákonech každého jednotlivého státu. Náhrada škody může tak být limitovaná nějakou částkou. Rozhodně není na škodu vše konzultovat s právníkem.

Závěr

Pokud dojde k úplnému vyloučení odpovědnosti za škodu, není ten, kdo škodu způsobil, vůbec povinen škodu nahradit i přesto, že by k její náhradě jinak byl podle zákona povinen. Vyloučení odpovědnosti za škodu tak činí škodu vůči potencionálnímu škůdci zcela nevymahatelnou.

U pouhého omezení povinnosti k náhradě škody, může spočívat v několika možných variantách. Jednou z nich je například specifikace tzv. liberačních důvodů v případě smluvní náhrady škody.

Dalším velmi častým bývá rovněž omezení rozsahu náhrady škody (jako např. stanovením horní nebo dolní hranice výše náhrady škody), nebo ujednání, podle nichž se hradí skutečná škoda, a nikoliv již ušlý zisk apod.